Objevíme novou svobodu a nové štěstí.

Nebudeme litovat minulosti ani si přát, aby byla uzavřena.

Moje esej: Nancy K, USA

Touha po sladkostech ovládala můj život po mnoho let. Moje pokusy tuto touhu ovládnout trvaly stejně dlouho – i poté, co jsem se připojila k OA. Často se ptám sama sebe, co se změnilo. Proč mi trvalo tolik let v OA, než jsem dosáhla abstinence? Nyní věřím, že i když jsem každý den prováděl 3. krok, ve skutečnosti jsem nepřijal 1. a 2. krok. Touha po sladkostech byla nepřekonatelná. Nic mě nemohlo zastavit, když jsem podlehl a hledal svou „dávku“ cukru. Stávalo se to prakticky každý den.

Teprve po letech postupujícího onemocnění jsem plně přijal, že nikdy nebudu schopen ovládat svou chuť na cukr ani momenty, které vedly k prvnímu soustu přejídání. To byl pro mě první krok. Poté, co jsem přečetl knihu Dr. Bob and the Good Old Timers, jsem začal věřit. Závislost a uzdravení Dr. Boba byly tak dojemné, že jsem byl přesvědčen, že pouze Vyšší síla ho mohla osvobodit a umožnit mu žít svobodně. To byl můj druhý krok.

Pak jsem odevzdala celý svůj život, své tělo a své jídlo Bohu, jak ho chápu. Naučila jsem se žít v rámci 24 hodin a pochopila jsem, že mým každodenním úkolem je jít spát střízlivá. Střízlivost v OA je pro každého jiná. Pro mě znamená tři jídla denně, malou svačinu před spaním a žádné potraviny, které by mě provokovaly. Moje spouštěče jsou cukr a bílá mouka. O jídlo se nestarám ani ho neplánuji. Mám jen tři recepty. Nakupuji jednou týdně a všechno dávám do lednice. Když je čas jíst, dám si něco na talíř, sním to a hotovo. Nikdy nevím, co budu jíst příště, ale vždycky mám něco připraveného. Jednou ročně si nechávám zkontrolovat váhu při preventivní prohlídce. Už mi nezáleží na tom, kolik vážím. Odevzdala jsem své tělo Bohu.

Rozvinul jsem a udržuji každodenní vztah s Bohem. Můj vztah s Bohem je jako vypínač světla, bez kterého nemohu žít. Můj dnešní život je lepší, než jsem si kdy mohl naplánovat. Mám normální váhu a přestal jsem mít chuť na sladké. Naučil jsem se, že když se ve svém životě soustředím na potřeby druhých, jsou uspokojeny i mé vlastní potřeby.

Před abstinencí jsem za sebou zanechal řadu rozpadlých vztahů a lítosti, které nemohu vzít zpět ani změnit. Přijímám tuto škodu a jsem vděčný, že jsem se dostal na druhou stranu. Dnes napravuji minulé chyby tím, že sloužím ostatním. Naučil jsem se, že lítost a pohrdání sebou samým jsou projevy sobectví a jsou mi zakázány. Když se utápím v pohrdání sebou samým a lítosti, odděluji se od Boha a od služby ostatním.

Během let abstinence jsem si osvojil mnoho technik sebe pomoci, které mi pomáhají žít šťastně. Žiji šťastný život a přijímám svou minulost jako život člověka s nemocí, který našel cestu k uzdravení a svobodě.

Hlavní důvody, které mě vedly k abstinenci:

• Pochopila jsem, že mám vážný problém.
• Pochopila jsem, že nemohu nic udělat, změnit ani ovládnout, abych zastavil chutě, přejídání nebo záchvaty přejídání. Nic.
• Pochopila jsem, že kořenem mého problému je sobectví.
• Udělala jsem kroky, které udělali ti, kteří se v tomto společenství uzdravili; začala jsem věřit.
• Požádala jsem Boha, aby mě přijal – mě, můj život, mou tloušťku; vzdala jsem se.
• Ráno mám čas se modlit, abych se spojila se svým zdrojem síly, kterému říkám Bůh.
• Modlím se, abych věděla, co Bůh chce, abych udělala v příštích 24 hodinách; soustředím se na službu.
• Nemodlím se za sebe, pokud to nemůže pomoci ostatním.
• Žiji každých 24 hodin s vírou, že mě Bůh vede a že všechno dopadne dobře; vzdala jsem se svých strachů a úzkostí.
• Nesmím být na sebe tvrdá; to je projev ega a odděluje mě to od Boha.
• Cesta po 24 hodinách je úžasná a silná; mé potřeby jsou naplňovány úžasnými způsoby.
• Přestala jsem se přejídat, přestala jsem jíst cukr; nemusela jsem přísahat, že ho už nikdy nebudu jíst.