Dokud si plně neuvědomíme, že jsme nemocní, nemůžeme se začít léčit. Pokud máme pocit, že vše, co potřebujeme, je dobrá strava a trocha vůle, nerozumíme povaze naší nemoci. Kdyby byla odpovědí vůle a strava, už dávno bychom přestali kompulzivně jíst.
Když zkoumáme historii své obezity ve světle programu OA, vidíme, že jsme v zajetí nevyléčitelné nemoci, která se postupně zhoršuje a nikdy se sama nezlepší. Jakmile přijmeme fakt, že na naši nemoc neexistuje lék, můžeme začít rozvíjet kontrolu. Dokud si neuvědomíme závažnost své nemoci, nepodaří se nám ji zvládat.
Uvědoměním si, že náš život závisí na dodržování abstinence a praktikování principů OA, se smiřujeme s realitou naší situace. Můžeme žít uspokojivý, plnohodnotný a naplňující život, pokud nezapomínáme, že jsme nemocní a že naše uzdravení nikdy nebude úplné.
Kéž každý den nezapomínám, že jsem nemocný/nemocná.
